farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Když Ježíš pozdravován zástupy vjel do Jeruzaléma, vešel do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betánie. Když druhý den vyšli z Betánie, dostal hlad. Zdálky uviděl fikovník, který měl listí. Šel tedy, zdali by na něm něco nalezl. Když k němu přišel, nenalezl nic jiného než listí; nebyl totiž čas fíků. Řekl mu: "Ať z tebe již navěky nikdo nejí ovoce!" Jeho učedníci to slyšeli.

Přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět všechny, kteří v chrámě kupovali a prodávali, zpřevracel stoly směnárníkům a lavice prodavačům holubů a nedovolil, aby někdo nesl nějakou věc chrámem.

A učil je: "Je přece psáno: `Můj dům ať je domem modlitby pro všechny národy', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě!" Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a usilovali o to, aby ho zahubili. Báli se ho totiž, protože všechen lid byl jeho učením vzrušen.

Když nastal večer, odešel Ježíš s učedníky z města. Když ráno šli okolo toho fíkovníku, uviděli, že je uschlý až do samých kořenů.

Petr si vzpomněl a řekl: "Mistře, podívej se! Ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý!" Ježíš jim na to řekl: "Mějte víru v Boha. Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře!', a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít. A kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky." (Mk 11,11-25)

Bůh má hlad. Má hlad po lásce člověka. Po ovoci Ducha, které by viděl rád na stromě našeho života. Pán přichází v každém čase. Není to jenom jeho náhlý příchod v momentě naší smrti. On přichází i tehdy, kdy si myslíme, že ještě není čas na obrácení. Pán jde kolem fíkovníku našeho života. Stará se o něj, dodává mu vláhy a očekává ovoce.

Kráčí také chrámem našeho srdce. Zamysleme se, čím naplňujeme naše srdce přes den. Jaké máme priority a na čem stavíme náš život. Dejme si pozor, aby náš Pán náhodou nenašel chrám srdce zaházený světskými cetkami, egoistickým hledáním svých výhod v mezilidských vztazích, nedostatkem lásky nebo hříšným chováním.

Naše srdce má být domem modlitby. Pán se chce s námi setkat v centru našeho já, chce si u nás učinit příbytek, chce v nitru našeho srdce sdílet svůj věčný život s naším životem. Chce nám vlévat plnost lásky, která nás bude měnit do pravé podoby Bohu a do plnosti lidství.

Pokud Pán ani nemá kudy jít, pokud z chrámu naší duše zůstalo jenom zbořeniště, můžeme zanechat destrukční jednání a obrátit se k Pánu vroucí modlitbou. Všechno, co mu řekneme, věřme, že už jsme dostali.

Pane Ježíši, rozdmýchej v nás touhu po pravém životě, po pravých hodnotách a především po tobě.

Obnov chrám našeho srdce a dej nám obrácení v tom všem, kde hledáme jen sami sebe a tak znesvěcujeme tvůj chrám.

Dej nám vroucí, radostnou, vytrvalou a věrnou lásku k tobě, k nebeskému Otci i Duchu svatému. Dej nám milost ochoty měnit své smýšlení a jednání podle tvého slova.

Chceme, aby náš život se stal důstojným chrámem. Přebývej v nás navěky. Amen.