Redemptoristé © 2024
Ježíš svolal svých Dvanáct apoštolů, dal jim sílu a moc (vyhánět) všechny zlé duchy a léčit nemoci. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné.
A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, zůstávejte tam a odtamtud se vydávejte na cestu. A když vás někde nepřijmou, při odchodu z toho města si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“
Vydali se tedy na cesty a procházeli vesnice, všude hlásali radostnou zvěst a uzdravovali. (Lk 9,1-6)
Můžeme s ptát, proč v dnešní církvi je tak málo zázraků, mocných Božích zásahů, uzdravení a velkých vítězství nad démony. Ale vždyť i v dnešní církvi Ježíš působí skrze své apoštoly. Kolik znamení se událo na přímluvu svatých, zvláště Panny Marie v Lurdech, Fatimě, Medžugorji! Kolik démonů dnes vyhánějí exorcisté a kolik posedlých lidí je zvláště v dnešní době!
Nicméně ne všichni mají všechny dary Ducha svatého. To on si rozděluje dary milosti ve své vnitřní svobodě tomu, komu chce a jak chce. I dnes jsou rozličné dary v církvi, které měli apoštolové, když je Ježíš posílal hlásat Boží království. Kolik lidí se uzdravilo po udělení svátosti pomazání nemocných!
Nám se však může zdát evangelium neúčinné podle představy, že každý člověk musí být uzdraven. Že pokud věřím, tak uzdraven prostě musí být.
Jsou skupiny lidí, kteří se orientují na to, aby za každou cenu uzdravovali a pokud někdo neuzdravuje, tak pouze konstatují, že ten dotyčný nemá víru. A tak se vytváří u mnoha věřících pocit, že jejich víra, která vydává svědectví poctivého každodenního života, nemá cenu. Lovci zázraků zapomínají na to, co řekl sv. apoštol Pavel v listě Korintským, tedy těm, kteří začali dávat příliš do popředí pouze nevšední dary Božího Ducha. Pavel říká: "Jsou všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Mají všichni moc činit divy? Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu." A Pavel následně vyzpíval hymnus o každodenní hluboké lásce k Bohu a člověku, která je vrcholem zázraku, který koná Bůh často nenápadně v srdcích mnoha lidí.
Dobrým slovem, upřímným zájmem o dobro našich bližních, bratrskou pomocí v nouzi, snahou o smíření a urovnání sporů, můžeme také uzdravovat lidská srdce od smutku, depresí, zoufalství. Pomocnou rukou a projevením každodenní trpělivosti s nedostatky bližních můžeme vyhánět démony a přinášet Kristův pokoj.
Pane Ježíši, dej, ať nehledám velké skutky nebo zázraky.
Dej, ať hledám Tebe a poznávám tvé plány, které máš se mnou,
s mými drahými i celým světem.
Dej, ať Tebe mám ve svém srdci,
to ty konej zázraky každodenní lásky v životech mých bližních.
To ty buď naším světlem, úspěchem, útěchou i cílem.
Ty si konej skrze každého z nás to, co ty uznáš za vhodné.
Amen.