Farnost Břežany

Nepřátelé poslali k Ježíšovi několik farizeů a herodovců, aby ho chytili za slovo. Ti přišli a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš. Nehledíš na to, čím kdo je, ale učíš cestě k Bohu podle pravdy. Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne? Máme ji platit, nebo nemáme?"

On však prohlédl jejich pokrytectví, a proto jim odpověděl: "Co mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať se podívám!"Podali mu ho a on se jich zeptal: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu." A velmi nad ním užasli. (Mk 12,13-17)

“Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží Bohu.”

Ježíš nás učí rozeznávat v mezilidských vztazích skryté manipulace, kterými nás druzí chtějí dostat do svých plánů. Jindy musíme čelit činnostem druhých, kteří chtějí zastavit Boží činnost a působení, jiní zas přímo svým životem zabraňují pravdě svým pokrytectvím. Pokud rozeznáme manipulativní chování lidí, hledejme nejdříve moudrost u samotného Ježíše, který nám dá svého Ducha svatého, abychom mohli v těchto nástrahách obstát.

Ježíšovi nepřátelé chtěli Ježíše nejdříve manipulovat pochvalou. Ježíš se už předtím setkal s manipulativním jednáním ať už ze strany svých příbuzných, farizeů a učitelů zákona, nebo i z řad svých apoštolů. Ježíš však naplňoval své poslání od Otce bez ohledu na to, co na to budou říkat ti, kteří nechtěli, nebo nerozuměli Božím plánům spásy.

Ježíš na zákeřnou otázku ohledně placení daně okupační římské říši odpovídá v pokorné moudrosti svého srdce.

“Dávejte císaři, co je císařovo”, a ukazuje na obraz císaře na stříbrné minci. Žijeme ve společnosti, která má svá pravidla, některá více jiná méně spravedlivá. Ne všem se líbí to, co všechno spadá pod daně a co stát z těchto daní realizuje. Ježíš říká, abychom světské věci nechali světským lidem a sami se zaměřili na skutečnosti věčného života.

“Dávejte Bohu, co je Boží.” Čí obraz je člověk? V Bibli bychom v knize Genezis našli ve stati o stvoření člověka následující text: I řekl Bůh: “Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.” (Gn 1,26) Každý z nás jsme stvořeni podle obrazu živého Boha. Bůh touží po přátelství s námi, chce nám darovat život věčný, ten stejný život, kterým oplývá on sám. Chce nás pozvednout na svou úroveň. A tak máme mít srdce zaměřené ne na peníze, prestiž, slávu, nebo pomíjející hodnoty. Máme žít podle řebříčku hodnot, které vedou k věčnému životu.

Peníze ztrácejí hodnotu. Kdo propadne penězům, ztrácí rozlišování toho, co je v životě skutečně hodnotné od toho, co nemá žádnou cenu.

Herec Petr Mamonov, říká o filmu Ostrov, ve kterém hrál člověka, který konal pokání za svůj těžký hřích: „Když jsme natáčeli film „Ostrov“, musel jsem v jedné scéně ležet v rakvi. Je to děsivá věc. Čtyři dřevěné zdi a víko. Není tam evangelium, ikony, prostě nic. S čím tady ležím? Co jsem nashromáždil? Naučil jsem se tisíce nepotřebných věcí. Umím psát, umím řídit auto, umím používat to či ono. Odpustit – to neumím. Nerozčilovat se – neumím. Dávat bez lítosti nad ztrátou – neumím. Neumím se obětovat. Neumím nic z toho, co na věčnosti budu potřebovat. A v rakvi nejsou žádné kapsy. S tím, co jsem si nashromáždil ve své duši, s tím budu také v rakvi ležet.“ Tolik Petr Mamonov.

Pane Ježíši, děkuji ti, že mi dáváš věčnou hodnotu.

Dej, ať můj život, činnost, mysl i srdce je zaměřeno

na lásku a její rozvoj, na službu druhým ve vzájemném

obdarování se dary, které máme od tebe. Amen.

Dejme Bohu své srdce