farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“

Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“

A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.

Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“

Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lk 24,36-49)

Ježíš se postupně ukazuje předem vybraným lidem, aby se stali očitými svědky jeho věčného života a svědky pravdy, kterou hlásal Boží Syn o sobě i o nás.

Apoštol znamená svědek Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Je to svědectví, že ten, kdo je svým životem propojen s Kristem, kdo ho přijme za svého osobního přítele, Boha a Pána, kdo celým svým životem koná to, co Bůh ukazuje jako životní cestu a smysl lidského života, dosáhne kvality života, který má Bůh sám.

Toto přijetí Krista je provázáno osobním odpuštěním hříchů. Apoštolové jsou svědky Kristova odpuštění. Toto první setkání s Ježíšem mohlo být v jejich duších okamžikem strachu z toho, jak Ježíš zareaguje na jejich zbabělost, útěk před jeho křížem, nulovou víru v naplnění jeho slova. Kdyby věřili, že Ježíš vstane z mrtvých, nebyli by tak překvapeni, že ho vidí. Ježíš místo výčitek, na které měl plné právo, oslovuje zděšené apoštoly: "Pokoj vám."

Nejsou to jenom slova na "uklidnění", když ho vidí znovu živého. Pokoj Kristův v sobě zahrnuje úplné přijetí, úplné odpuštění, úplné obnovení a potvrzení vztahu přátelství a blízkosti.

Setkání s Ježíšem zmrtvýchvstalým boří zákon smrti, na který jsme si zvykli. Když skončí život člověka, jeho tělo se uloží do hrobu, kde podlehne zkáze. Ježíš vstupuje do centra tohoto zákona smrti a přináší opačný proces - sjednocení duše s novým tělem, které už nepodléhá bolesti, stárnutí, rozkladu a smrti.

Jednou budeme vzkříšeni z mrtvých. Bůh obnoví mocí svého slova každého z nás k existenci, kterou jsme si připravovali tady na zemi tím, jak jsme se chovali k našim bližním, jak jsme o nich smýšleli a mluvili. Potřebujeme odpuštění hříchů, aby v nás Bůh proudil nový život - život Ježíše Krista, jeho lásky, která dokáže přemoci každou nenávist a zlobu.

Apoštolové byli normální praktičtí chlapi. Když nemohli uvěřit svým očím, Ježíš je vyzývá, aby se ho dotkli. Když ani to nepomohlo, před nimi snědl trochu ryby. Chlapi na to slyší. Jídlo je dostačující prvek k přesvědčení se, že něco se našeho života dotýká plně materiálně. Že má přímou souvislost s naším tělem, lidským prožíváním života.

Ženám by stačilo, kdyby mohly Ježíše obejmout. Chlapům k přesvědčivosti reality stačilo, když s nimi Ježíš pojedl.

Pro nás toto svědectví apoštolů je Božím voláním, abychom mu uvěřili, hodili na něj všechny své starosti, začali mu důvěřovat a žili své povolání - jeho volání - v odhodlání naplnit svůj život láskou, kterou vidíme na něm.

Pane Ježíši, přicházíš také ke mně.

Tak jako apoštoly, zdravíš také mě: "Pokoj tobě."

Nechám, ať slovo odpuštění, smíření a uzdravení,

které se skrývá v tvém pokoji,

pronikne celý můj život, celou mou minulost,

historii mých zranění a temnot.

Přijď, zmrtvýchvstalý Ježíši,

svou přítomností rozptyl všechny

chmury tichého smutku z nedostatku života,

který všichni prožíváme.

Ježíši, věčný Synu Boží,

staň se podstatou mých skutků,

myšlenek, slov, plánů a úmyslů.

Buď také završením mého života

na věčnosti, kdy skrze tebe vstanu z mrtvých. Amen.