farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Ježíš a jeho učedníci se přeplavili na druhý břeh moře do gerazenského kraje. Sotva vystoupili z lodi, hned proti němu běžel z hrobních slují člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobových jeskyních a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. Často ho totiž spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, ale on řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal - nikdo neměl sílu ho zkrotit. Po celé dny a noci se potuloval po těch jeskyních a po horách, křičel a tloukl se kameny.

Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně vykřikl: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrap mě!" Ježíš mu totiž řekl: "Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!" Také se ho zeptal: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Moje jméno je Pluk, protože je nás mnoho." A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Na stráni se tam páslo velké stádo vepřů. Ti zlí duchové ho prosili: "Pošli nás do těch vepřů. Nech nás do nich vejít." Ježíš jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů. A to stádo se hnalo po příkrém srázu do moře - bylo jich na dva tisíce - a v moři se utopilo.

Pasáci vepřů utekli a oznámili to v městě i po dvorcích. Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíšovi a viděli toho posedlého zlými duchy, který jich míval v sobě celý pluk, jak tam sedí oblečený a při zdravé mysli, padla na ně bázeň. Ti, kdo viděli, jak se to stalo s tím posedlým a s vepři, jim to vypravovali. Tu začali Ježíše prosit, aby z jejich kraje odešel. Když nastupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby u něho směl zůstat. On mu to však nedovolil, ale řekl mu: "Jdi domů ke své rodině a vypravuj jim, jak veliké dobrodiní ti Pán prokázal a jak se nad tebou smiloval." Odešel tedy a začal v Desetiměstí rozhlašovat, jak veliké dobrodiní mu Ježíš prokázal. A všichni se tomu divili. (Mk 5,1-20)

Můžeme mít zkušenost, že některé špatné návyky a pravidelně opakované hříchy neumíme přemoci. V něčem dokonce svou vinou můžeme trpět  i závislostí, případně nezvládnutelnými projevy naší povahy. Čím více předsevzetí si v některých věcech dáváme, tím více se nám to nedaří.

Někdy také můžeme prožít období, jako bychom byli bez vůle. Nic si nedokážeme odepřít, v ničem se omezit, všechno musíme zkusit, dosáhnout, vše musí být hned a teď. Divíme se, kde se to v nás bere.

Nesmíme zapomínat, že na každého z nás doléhá síla naší zkažené přirozenosti, která se projevuje chtíčem, žádostivostí, neúměrnými touhami "mít pro sebe". Láká nás okolní svět a smýšlení druhých o věcech tohoto světa. Naše mysl je často masírována reklamami, aniž bychom si to uvědomili. V neposlední řadě na nás útočí pokušitel, který je inteligentnější než my. Podsouvá nám dobré věci tak, abychom vůči nim zaujali nesprávný postoj, který na první pohled vypadá lákavě  a nevinně. Pak se zaplétáme do polopravd, lží a temnoty svých rozhodnutí.

Ježíš Kristus má moc nad veškerou mocí zla. Z naší strany to však vyžaduje opravdovost rozhodnutí, upřímnost v poznání naší slabosti a odhodlání se Krista držet i v maličkostech našeho života. Pak se Ježíšova moc bude moci projevit.

Pokud se nám pak něco podaří překonat, zakusit vítězství nad nějakou slabostí či dokonce závislostí, mějme na paměti, že je to náš Pán, který nás vyvedl z temnot smrti ke světlu jeho života.

Pane Ježíši, Synu věčného Otce,

vkládám ti do rukou sám sebe,

odevzdávám do tvé moci vše,

co je ve mně pokřivené, zvrácené, napadené hříchem.

Dávám ti do rukou svůj život,

všechna pokušení, svou povahu, její dobré i stinné stránky.

Posiluj, Pane, mou vůli i odhodlání přebývat s tebou,

čerpat z tvého slova sílu k životu, který se ti líbí.

Uzdrav mě, Pane, z hříchů a odpusť mi viny,

kterých jsem se dopustil.

Ty buď hradbou proti úkladům ďáblovým,

uzdrav mě z egoismu a vlož do mého nitra svého Ducha. Amen.