farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě." (Jan 17,11a-19)

Ježíšův postoj při modlitbě je plný úcty a lásky. Výrazem pozvednutí očí k nebi chce vyjádřit, že mluví s někým, kdo přesahuje tento svět, kdo je větší, než jsme my všichni. Náš vnější postoj při modlitbě by měl vyjadřovat vědomí, s kým mluvíme a komunikujeme.

Ježíš je při modlitbě plný důvěry vůči svému Otci. Jeho prosba za nás vychází z jeho lásky k nám. Touží nám vyprosit to nejdůležitější: "Aby byli jedno, jako my." Chce nám od Otce vymodlit vzájemnou lásku, která přesahuje všechna nedorozumění, která vytváří nezničitelnou jednotu. Vyprošuje nám osobní ochranu nebeského Otce před Zlým, který je silnější než my, když jsme ponecháni sami sobě.

Vložme se dnes Ježíši do rukou, nechme působit jeho modlitbu zvláště tam, kde my v boji se zlem a proti Zlému prohráváme. Lítostí nad svými hříchy a snahou odvrátit se od nabídek, které nám zabraňují být s Bohem, vrhněme se do náruče našeho Spasitele a také v tichu srdce poprosme, co bychom od něj chtěli.