farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Naděje neklame

Drazí farníci,

tímto článkem Vás chci pozdravit a zároveň povzbudit k tomu, co nás čeká v nejbližším čase. Jde o Svatý rok 2025, který začne už brzy a to 24.12.2024 otevřením brány v bazilice sv. Petra v Římě. Proto jsem se rozhodl Vám napsat tento článek, abychom se společně připravili a zamysleli nad slovem naděje. Jako pomůcku jsem jsi vzal bulu od papeže Františka k vyhlášení řádného Svatého roku 2025, která nese název ,,Spes non confundit“ což znamená ,,Naděje neklame“. Papež František píše, že tento Rok má být pro všechny čas opravdového a osobního setkání s Pánem Ježíšem, který je ,,dveřmi“ spásy (srov. Jan 10,7.9), s tím, kterého církev, jak je to jejím posláním, vždy, všude a všem hlásá jako ,,naši naději“ (1 Tim 1,1).

Hned na úvod se můžeme zeptat: Jaká je to naděje nebo co je to naděje? Papež František cituje svatého Pavla v listě Římanům: „Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. […] Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,1- 2.5). To, co je důležité je fakt, že naděje se totiž rodí z lásky a stojí na lásce, která tryská z Ježíšova srdce probodeného na kříži: „Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše ‒ po usmíření ‒ budeme zachráněni jeho životem“ (Řím 5,10). Křesťanská naděje se opravdu nemýlí a neklame, protože stojí na jistotě, že nic a nikdo nás nemůže nikdy odloučit od Boží lásky: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?“ Zkusme se nad tím zamyslet: Kdo tě může odloučit od lásky, kterou ti dává Bůh? Buďme upřímní. Svatý Pavel dává odpověď: ,,Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? […] Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,35.37-39). Ano, proto tuto naději nezlomí žádné nesnáze. Stojí na víře a je živena láskou, a tak umožňuje jít životem dál. Není to úžasné?

My víme, že optimizmus klame, naděje neklame. Je jeden vtip o optimistovi a pesimistovi. Optimista řekne: jdeme na Sibiř a pesimista řekne: půjdeme pěšky. Zkusme si to zapamatovat: optimizmus klame, naděje neklame, protože naděje je způsob, který vlastníme věci v budoucnosti. Papež Pavel VI. řekl, že ,,Svět zachrání ten, kdo světu dá naději“. A je to pravda.

Pro toho, kdo hledá smysl života, je charakteristické, že se vydává na cestu. Pěší pouť velmi napomáhá ke znovuobjevení hodnoty ticha, námahy a toho, co je podstatné. Ani v nadcházejícím roce se poutníci naděje neopominou vydat po starodávných i nových stezkách, aby intenzivně zakusili Svatý rok. V naší brněnské diecézi bude možné putovat po různých stezkách a navštívit kostely, které budou duchovními oázami, kde se poutníci budou moci posílit na své cestě víry a napojit se u pramenů naděje. Papež František připomíná, že Svatý rok 2025 navazuje na předchozí milostivá léta. Během posledního řádného Svatého roku byl překročen práh dvou tisíc let od narození Ježíše Krista. Poté, 13. března 2015, jsem vyhlásil mimořádný Svatý rok s tím záměrem, aby se mohla projevit „milosrdná tvář“ Boha a bylo možné se s ní setkat, což je ústřední zvěst evangelia pro každého člověka v jakékoli době. Nyní nastal čas nového Svatého roku, kdy se znovu dokořán otevře Svatá brána a každý bude moci živě zakusit Boží lásku, která probouzí v srdci pevnou naději na spásu v Ježíši Kristu.

Ještě je důležité zmínit jaký je rozdíl mezi lidskou a boží naději. Použiji jednoduchý příklad: Student jde ke zkoušce a má naději, že to udělá anebo voják má naději, že ho každá kulka mine. To je lidská naděje. Boží naděje je jiná. Bůh těší lid tím, že probouzí Těšitele. To značí, že Boží naděje je vlastnění budoucích dober. Jde až za smrt. Vtom je rozdíl mezi lidskou a boží naději. Naděje je cnost maličkých, proto Ježíš se stává dítětem. Dítě je totiž symbolem naděje.

Naděje tvoří spolu s vírou a láskou trojici „božských ctností“, které vyjadřují podstatu křesťanského života (srov. 1 Kor 13,13; 1 Sol 1,3). V jejich nerozlučné jednotě je naděje tou, která věřícímu takříkajíc vštěpuje orientaci, určuje směr a cíl jeho existence. Proto apoštol Pavel vybízí: „V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí“ (Řím 12,12). Ano, potřebujeme „překypovat nadějí“ (srov. Řím 15,13), abychom věrohodně a přitažlivě svědčili o víře a lásce, které si neseme v srdci. Kéž je naše víra radostná a láska plná nadšení. Kéž je každý člověk s to se na druhého třeba jen usmát, projevit mu přátelství, bratrsky na něj pohledět, upřímně mu naslouchat nebo bezděčně posloužit, a to s vědomím, že v Ježíšově Duchu se tyto projevy mohou pro toho, kdo je přijímá, stát plodným semínkem naděje. Svatý rok je příležitostí, abychom s neskonalou vděčností znovu objevili dar nového života, který jsme obdrželi ve křtu.

Toto naše krátké zamyšlení o naději zakončím Pannou Marii. Nejdůvěryhodnějším svědkem naděje je Matka Boží. V ní vidíme, že naděje není pošetilým optimismem, ale darem, který je nám z milosti dán do reality života. Pokaždé když se Maria podívala na svého Syna, jako každá maminka myslela na jeho budoucnost. Lidová zbožnost nadále vzývá Pannu Marii jako Stella maris – Hvězda mořská. Nazývá ji jménem, které vystihuje jistou naději, že v bouřlivých situacích našeho života nám Matka Boží přijde na pomoc, povzbudí nás a vybídne k tomu, abychom důvěřovali a dál doufali.

A co na závěr? Budu citovat Žalmistu: „Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!“ (Žl 27,14). Kéž síla naděje naplňuje naši přítomnost a kéž nám Svatý rok 2025 přinese Boží požehnání.

V modlitbě

o. Jozef Novák, ml. CSsR