Farnost Břežany

Ježíš vešel v sobotu do synagogy a učil. Byl tam člověk s ochrnulou pravou rukou. Učitelé Zákona a farizeové si na Ježíše dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu, aby ho měli z čeho obžalovat.

On však znal jejich myšlenky a řekl tomu muži s ochrnulou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed."

On vstal a postavil se tam.

Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle: život zachránit, anebo zahubit?" Rozhlédl se po všech kolem a řekl mu: "Vztáhni tu ruku!"

On to udělal, a ruka byla zase v pořádku. Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat. (Lk 6,6-11)

V našem životě a prožívání se často může objevovat velmi zvláštní temná stránka naší duše. Vidíme druhé, jak se jim v životě daří. Jak mají úspěch. Jak je lidé chválí, přijímají. Jak jsou dobří v tom, v čem my sami zaostáváme. A to v nějaké oblasti, ve které my sami pracujeme, nebo jsme v ní angažováni. Nám se tolik nedaří, nejsme tolik oblíbení, věnujeme veškeré úsilí k tomu, aby naše práce, rodina a jiné mezilidské vztahy byli v pořádku. Něco v nás podvědomě doutná, něco, co se dá nazvat smutkem z toho, že ten někdo je prostě lepší, hezčí, zdravější. Že má uspořádanou rodinu, že je chytřejší. Může nás to vyhecovat do "vylepšování našeho života", zlepšování naší životosprávy, kondičky, pracovního nasazení a do dalších aktivit, které mají vytvořit pocit dokonalosti a podvědomě i do spokojenosti, že konečně jsem v něčem lepší, než můj bližní.

Farizeové a učitelé zákona byli nervózní z Ježíše nejenom kvůli jeho učení o Bohu, o životě a o tom, co je v životě podstatné. Extrémně jim vadila Ježíšova popularita, jeho moc, jeho morální úroveň. Podvědomě cítili, že je přesahuje svým duchem a že lidé za ním tíhnou - a za nimi lidé nejdou, nenaslouchají jim, vyhýbají se jejich tvrdým požadavkům. Ježíš je dráždil svou vnitřní svobodou, nesvázanou příkazy a zákazy. Dráždil je až k zuřivosti a nenávisti svou interpretací Božího zákona a Božích přikázání. Připomínal jim, že jádrem Boží vůle je milosrdenství a Boží přikázání jsou pro dobro člověka. Proti konání dobra neexistuje legitimní zákon. Člověk dobro může konat kdykoli.

Otevřme své srdce přicházejícímu Ježíši.

Nechme si Ježíšem naše srdce uzdravit

od ochrnutí pýchou skrze jeho pokoru
od nezdravého srovnávání se s druhými skrze hodnotu, kterou nám dává
od smutku z úspěchu našich bližních skrze poznání darů, které máme my
od méněcennosti a malomyslnosti skrze poznání, že jsme všichni Bohem milováni
od našich malicherných názorů skrze svobodu, ve které můžeme konat dobro, jak chceme

Přijď, Pane Ježíši, a uzdrav nás. Amen.

Konejme dobro, i když se to jiným nelíbí