Farnost Břežany

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství:

"Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako támhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.'

Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému!'

Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lk 18,9-14)

Hloubka duchovního života jde ruku v ruce s hloubkou poznání své hříšnosti a je provázána s hlubinou Božího milosrdenství. Pravý duchovní život nespočívá pouze v plnění svých náboženských povinností. Duchovní život je životem s Bohem, životem lásky k němu, čerpání lásky z jeho Srdce, projevování této lásky druhým. Nejprvotnějším přikázáním, na které farizeus zapomněl, je příkaz lásky k Bohu a bližnímu. Farizeus se ve své modlitbě dopustil hned několika prohřešků. Zakládal si na lži, tedy na své domnělé bezhříšnosti, pohrdal svým bližním, posuzoval ho v srdci a nečekal od Boha odpuštění svých hříchů, jelikož se považoval za spravedlivého.

Pro nás z toho plyne jednoduchý závěr. K modlitbě, k setkání s Bohem, přistupujme v pravdě o nás samých. V pokoře si přiznejme své hříchy s vědomím Božího milosrdenství. S láskou přijímejme v modlitbě naše hříšné bližní a snažme se jim odpustit, pokud se jejich provinění týká nás.

Pak obdržíme Boží ospravedlnění z našich hříchů. Taková modlitba nás přivede ke zdroji Božího milosrdenství - k svátosti smíření.

Pane Ježíši, stojím před tebou v pravdě svého srdce.

Ty dobře znáš mou hříšnost, nedostatečnost a slabou vůli.

Odpusť, prosím, všechny hříchy, které tíží mé svědomí.

Odpusť mi i hříchy, které si pořádně ani neuvědomuji, že dělám.

Jsou to hříchy, na které jsem si zvykl a otupil tak své svědomí.

Přijď, Pane, se svým milosrdenstvím a nauč mě bratrské lásce.

Obnov mého ducha, ať v bližních vidím své bratry a sestry,

Ať v nich vidím Boží syny a dcery. Amen.

Modlit se v pokoře srdce