farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Přišli farizeové a začali se přít s (Ježíšem); žádali od něho znamení z nebe, aby ho pokoušeli. Zhluboka vzdychl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám: Tomuto pokolení žádné znamení dáno nebude!" A nechal je, vstoupil znovu na loď a odplul na druhý břeh. (Mk 8,11-13)

Ježíš nás v dnešním evangeliu učí, abychom odolávali pokušení redukovat Boha na předmět našich zájmů. Někdy člověk může mít na Boží vůli takové požadavky, které jsou mírně řečeno "primitivní". Totiž někdy bychom chtěli uvěřit Bohu až na základě experimentu, důkazu, který si sami vymyslíme. A Bohu pak chceme dát podmínky, které musí splnit, abychom mu důvěřovali.

Ti, kteří Bohu dávají podmínky ke své vlastní víře, nikdy mu neuvěří. Nic jim totiž z Boží strany nebude stačit, aby se obrátili a změnili své smýšlení.

Požadavky o zázrak v našem případě možná nepředkládáme Bohu tak okatě, jak to vyjádřili před Ježíšem farizeové a zákoníci. My to děláme jinak. V srdci si totiž neseme jistá skrytá očekávání, která když Bůh nesplní, tak se stávají důvodem ztráty důvěry v jeho dobrotu, štědrost a lásku vůči nám - anebo - alespoň se otřese v základech víra typu: "když já tohle, ty, Bože, musíš tohle to."

Když Bůh nezafunguje jako laboratoř na ověření fyzikálních experimentů, pak v nás chce udělat jediné: zbourat naši představu o něm, jako automatu na zázraky. Také nechce, abychom ho brali jako toho, kdo koná pouze to, co my považujeme za dobré. My se totiž často v chápání dobra míjíme s realitou.

Den co den máme před sebou tolik zázraků, že by stačilo si je pouze všimnout a vnímat je tak, jak jsou zamýšleny - jako projevy Boží lásky k nám. Jaká jsou to znamení? To musíme objevit každý sám za sebe. I dnešní den jich bude požehnaně.