farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem.

Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: "Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká - že je to hříšnice!"

Ježíš mu na to řekl: "Šimone, rád bych ti něco pověděl."

On na to: "Jen mluv, Mistře!"

"Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?"

Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, komu odpustil více."

Řekl mu: "Správně jsi usoudil."

Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy.

Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje."

Jí pak řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy."

Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: "Kdo je to, že i hříchy odpouští?"

On však řekl ženě: "Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!" (Lk 7,36-50)

Pán Ježíš nám chce proměnit pohled na naše bližní. Kolikrát zavíráme lidi do šuplíku našich zkušeností a podle toho také vnímáme hodnotu těchto bližních. Lidé z dnešního evangelia měli ženu zafixovanou jako hříšnici a tím to končilo.

Bůh, když se dívá na hříšníky - a těmi jsme všichni - nabízí své milosrdné odpuštění dluhů, trestů a zla, které hříchem způsobujeme. Ta žena se setkala s Ježíšem, prožila osobní obrácení a pohnuta lítostí ho následovala až do farizeova domu.

Plna bolesti nad svými hříchy, pohnuta Ježíšovým milosrdenstvím a uzdravením její duše, vyjádřila svou vděčnost něžnými projevy lásky. Vnímala, že jí Ježíš mnoho odpustil a uvěřila v Ježíše, že je Božím Synem. Láska k Bohu se může projevit také na základě zkušenosti z odpuštění hříchů.

Naším problémem může být, že ne vždy vnímáme skutečnou tragédii, kterou hřích ve své podstatě je. Nedochází nám, že každým hříchem zasahujeme negativně také lidi kolem nás, znesvěcujeme své vlastní nitro, dáváme ho napospas narůstající smrti a otvíráme dveře působení démonů, kteří nás chtějí zničit.

Hříchem se také odvracíme od Boží lásky, která nás stvořila, která nás vede a stará se o nás. Hříchem narušujeme sdílení našeho života s Bohem, zahazujeme nejvzácnější dar, který máme - naše spojení s absolutním Životem, Pravdou a smyslem života.

V tichu každý z nás poděkujme našemu Spasiteli za odpuštění hříchů, které jsme v životě vyznávali ve svátosti smíření. Buďme vděční a velmi si važme jeho nevýslovného milosrdenství a zamilujme si našeho Pána ještě větší láskou.