farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi, jinak nemáte odplatu u svého Otce v nebesích. Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.

A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. (Mt 6,1-6.16-18)

Lidé se umí zříkat spousty věcí kvůli svým cílům. Sportovci drží životní kázeň ve stravování, trénují a přemáhají své tělo fyzickou námahou, všechno směřují k podávání výkonu. Mnozí lidé drží dietu, aby měli hezkou postavu, aby se cítili dobře, aby měli zdravý životní styl.

Půst v úzkém slova smyslu je zřeknutí se jídla z náboženských důvodů. Nejde tady o dietu, ani trápení těla. Cílem postu není pevná vůle, i když se vůle zříkáním posiluje. Popeleční středa je vstupem do nového období církevního roku, které nás uvádí k obrácení srdce, přiblížení se Bohu a zřeknutí se všeho, co nám brání žít podle slova Ježíše Krista. Postem se zříkáme pokrmu, abychom dali důraz na očistu duše. Hlad těla se má stát symbolem "hladu po Bohu". Zároveň si máme uvědomit, že jídlo je Božím darem a že na prvním místě je Bůh, který nás udržuje při životě. Je to také Bůh, který je pro nás důležitějším pokrmem, než samotné jídlo.

Půst jako zřeknutí se pokrmu má být také výrazem bolesti duše, kdy si uvědomíme hloubku své temnoty, hříšnosti, kdy "ztratíme chuť", kdy "se nám udělá špatně" z našeho života. Samozřejmě nejde o to, abychom si vyvolávali žaludeční potíže z umělé snahy o bolest nad svými špatnostmi. Už samotný fakt, že nás naše hříchy ani netrápí, je na pováženou. Jako bychom nevěřili tvrdé pravdě, že každým hříchem ubližujeme Ježíši Kristu, který ochotně vzal kříž a kráčel cestou na popravu za každého z nás.

Vstupem do postní doby ať je jasné pojmenování našeho nitra - z jakého důvodu děláme to, či ono. Jaká je jednota mezi vnějškem a vnitřním úmyslem našeho jednání. Odhalením našich masek a pokrytectví vynese na světlo naše "dělání dojmu dobra", které má často zakrýt náš skutečný egoistický úmysl, kterým znehodnocujeme naše skutky lásky.

Pane Ježíši, dárce čistoty srdce,

obnov nás, prosíme, v této postní době,

ať rozeznáme naše skutečné úmysly,

které dávají hodnotu našim činům.

Vlož do našich srdcí pravou lásku,

která nehledá sebe,

aby půst přinesl ovoce Ducha,

kterým je láska, radost, pokoj, dobrota, milosrdenství,

trpělivost, a celé tajemství tvého srdce. Amen