farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.

Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Neboť jakou dá člověk náhradu za svou duši? Kdo by se však styděl za mě a za má slova před tímto nevěrným a hříšným pokolením, za toho se bude stydět také Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly." A řekl jim: "Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí, že Boží království přišlo v celé své slávě." (Mk 8,34 - 9,1)

Abychom mohli správně pochopit Ježíšova slova o zapření sebe, musíme se podívat na samotného Krista. Pavel v listě Filipanům popsal Ježíšovo sebezapření:

'Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl'. Ježíšovo sebevědomí není arogance a už vůbec ne pýcha. Ježíš si je vědomý své velikosti, své rovnosti s Bohem. Ale při pohledu na nás, na rozklad našich životů způsobený hříchem, arogancí, pýchou, sebenepřijetím, lží, starostmi a neúspěchy reagoval ve své lásce následovně. Pavel ve svém hymnu o Ježíši pokračuje:

'Sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.' (Fil 2,6-11)

Naše sebezapření a přijetí každodenního kříže má vycházet z toho, že jsme vykoupeni Bohem, který si nás zamiloval. Bohem, od kterého máme všechno. Abychom se nejdříve nechali zasáhnout touto Boží něžnou, věčnou a neodvolatelnou láskou, jeho pokorou, jeho milosrdenstvím, jeho odpuštěním našich vin. V našem sebezapření bude především touha po opravdovém životě, kdy nám věci nebudou stačit k našemu štěstí. Kdy odmítneme dávat sebe na první místo a s radostí ustanovíme na trůn našeho srdce Ježíše Krista a jeho styl života. Vždyť co by nám prospělo, kdybychom měli skvělou kariéru - ale bez lásky, bez skromnosti srdce, bez vnitřní svobody a svěžesti prostého života. K čemu by nám byl život v luxusu, život jenom podle našich představ, když bychom za chvilku zjistili, jak nás ten život námi vytvořený otravuje a jak nám nestačí.

Pane Ježíši, daruj nám odvahu vykročit za tebou

právě v okolnostech tohoto dne,

právě v těch někdy monotónních povinnostech lásky,

kterou žijeme s našimi bližními.

Dej nám milost, ať se odvracíme od svého egoismu

k milující, něžné a trvalé lásce, kterou oplývá

Tvé probodené Srdce. Amen.