farnost Břežany

Redemptoristé © 2024

Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim:

"Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se."

Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela. (Mk 16,15-20)

Pán Ježíš svým nanebevstoupením završil své dílo spásy. Zakončil viditelnou přítomnost na zemi, ale neviditelně a stejně reálně zůstává s námi až do konce světa. Ježíš nejdříve sestupuje z nebe. První člověk v ráji se prvotním hříchem zřítil do propasti svých egoismů, přeťal životodárné spojení se svým Stvořitelem, zatemnil svou duši, tělo i celé stvoření pečetí smrti.

Ježíš, když se rodí z Marie Panny, nesestupuje pouze z nebe, ale jako neviditelný, odvěčný Logos Otce, Boží Syn, přijímá lidskou přirozenost. A pak sestupuje do centra naší temnoty. Ježíš sestupuje do jádra naší zloby, hříšnosti, sebestřednosti. Svou smrtí na kříži se Ježíš noří do podstaty naší smrti duše i těla. Bere na sebe každou naši nemoc, úzkost, strach, osamocenost, izolaci. Trpí nekonečnou samotou, která je způsobena hříchem. Bere to všechno na sebe a ve své smrti na sobě to nechává zemřít. Toto Ježíšovo vystoupení na kříž vytváří propojení našeho života pozemského s životem nebe. Z této smrti Ježíš vystupuje plný života jako zmrtvýchvstalý, jako Král nového života. To už je další stupeň na cestě Krista, který vystupuje na nebe. Boží Syn nám tak přináší nový život už nyní, do skutečnosti, kterou prožíváme tady na zemi.

Skrze křest se noříme do lásky Ježíše Krista, ve které umírají všechny naše hříchy, láme se pečeť dědičné viny a dostáváme možnost využít následky dědičného hříchu - utrpení, bolest, smrt - jako možnost spoluobětování se s Kristem a přinášení nového života. Ve křtu, ponořeni do Boží lásky, odevzdáváme smrti starý způsob života a vystupujeme s Kristem z hrobu v ochotě žít Kristovu lásku.

Ježíšovo nanebevstoupení je velkým pozváním našeho Pána, abychom se mu opět, den co den, odevzdávali v důvěře v jeho milosrdenství, kterým zvítězil nad Zlým a jeho anděly. Je pozváním k novému životu, novému smýšlení, které se podobá životu a smýšlení přítomnému v nebesích.

Pane Ježíši, Boží Synu, ty, který naplňuješ všechno, dej nám milost, ať žijeme způsobem hodným tvého povolání, které jsme dostali. Ať jsme všestranně pokorní, mírní a trpěliví; ať se snášíme navzájem v lásce a horlivě se snažíme zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Tak ať přinášíme kus Tvé nebeské slávy na naši zem. Amen.