Redemptoristé © 2025
Vstanu a půjdu k svému otci
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi!"
Pověděl jim tedy toto podobenství: "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!'
Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' Otec mu odpověděl: `Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'" (Lk 15,1-3.11-32)
V jednom ze svých nejkrásnějších podobenství Ježíš poodhaluje tvář svého Otce, který je také naším Otcem. Kolik dobra prokázal otec v tom podobenství svému synu! Ve svobodě, kterou dává svému nejmladšímu, v štědrosti, kterou oplývá, projevuje svou důvěru a lásku. A také v této "marnotratnosti" svobody, kterou projevuje, ztrácí všechno. Syn odchází z domu a ztrácí nejen to, co pro něj otec získal ve své pracovitosti, ale také sám sebe - v rozmařilém životě.
"Marnotratnost" nebeského Otce se projevuje také na nás. Je to však jeho nekonečná láska, která se dává ve svobodě. Bůh nás stvořil na svůj obraz a kromě jiného nám vložil do vínku svobodu, ve které se máme naučit nekonečnosti lásky. O toto semínko svobody se musíme starat. Ono může růst pouze ruku v ruce s láskou, důvěrou a odvahou dávat svobodu druhým.
Kolik jsme toho už promarnili! Kolik dobra jsme mohli udělat. Kolik jsme toho zanedbali. V čem všem ztrácíme svou vlastní tvář, tvář nebeského Otce, která je nám vpečetěna v našem svědomí!
V našem obrácení dejme akcent v první řadě na vědomí, jak moc si nás nebeský Otec zamiloval. Dokonce jak nás žehnal a obdarovával dobrem, když my jsme se mu vzdálili a šli jsme po svých cestách, na kterých jsme se ztratili.
Promítněme si "marnotratnost" našeho Otce a naši marnotratnost. Uvědomme si, v čem všem je potřebné si říci: "Vstanu a půjdu k svému Otci!" A také to udělejme!
Pane Ježíši, chci se naučit tvé věrnosti.
Nic jiného jsi nedělal, jenom jsi v lásce ke svému Otci
plnil jeho vůli a obdaroval nás záchranou.
Ty nás přivádíš znovu k Otci
a tou cestou k němu, když chceme povstat
z našich hříchů, jsi ty sám.
Dej mi, Pane, vroucí lásku k našemu Otci!
Dej, ať pochopím jeho milosrdenství,
ať si dám říct deštěm jeho nekončící štědrosti,
ať se s ním smířím a vrátím se domů.
Mou dospělostí ať není svévolnost,
ale růst svobody v investování všech Božích darů
do projevů nezištné lásky.
Obdaruj mě pokorou, lítostí nad mými hříchy
a odvahou vstát a jít k svému Otci,
abych se mu omluvil za všechno, co jsem promarnil. Amen.