Farnost Břežany

Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo. Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš vykonal. Velekněží a farizeové svolali proto veleradu a radili se: "Co máme dělat? Vždyť ten člověk koná mnoho znamení! Necháme-li ho tak, všichni v něho uvěří, a pak přijdou Římané a vezmou nám svaté místo i národ."

Jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: "Vy vůbec nic nevíte ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ."

To neřekl ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš musí umřít za národ - a nejen za národ, ale i proto, aby rozptýlené Boží děti shromáždil vjedno.

Od toho dne se rozhodli, že ho zabijí. Proto Ježíš už mezi židy veřejně nevystupoval, ale odešel odtamtud do kraje blízko pouště, do města zvaného Efraim, a tam pobýval s učedníky.

Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z toho kraje putovali před svátky vzhůru do Jeruzaléma, aby se posvětili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámovém nádvoří, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Nepřijde na svátky?" Velekněží a farizeové vydali nařízení, že kdo se doví, kde on je, má to oznámit, aby se ho mohli zmocnit. (Jan 11,45-56)

Pán Ježíš udělal všechno, aby v něj židé uvěřili, aby ho přijali i kněží a učitelé zákona. Šel až tak daleko, že před některými učinil takové znamení, které může vykonat jenom Bůh. Vzkříšení Lazara, svého dobrého přítele, který byl mrtev čtyři dny, mělo rozptýlit všechny teologické pochybnosti o tom, jestli Ježíš je mesiášem, Božím Synem a spasitelem světa.

Bohužel farizeové a zákoníci měli vytvořený náboženský systém, do kterého Ježíš nezapadal. Měli tak přesně vyhraněný prostor vnějšího zachovávání náboženských úkonů, že se z tohoto systému nakonec Bůh a jeho vůle vytratili.

A když přišel sám Bůh, tak ho kvůli tomuto systému nepřijali.

Ve slovech velekněží a farizeů, kteří se báli, že celý národ uvěří v Ježíše a pak ztratí svou víru v Boha, se skrývá lpění na "náboženském monopolu", systému, který si vytvořili. Paradoxně tato jejich "nábožnost" je nejvíce od Boha oddělovala.

V našem životě je potřebný určitý řád. Dá se však i otročit řádu, kdy naše zvyklosti se stanou otrokářem, který zabrání vidět Boží záležitosti a ztratíme ze svého zorného úhlu také naše bližní. To, co má napomáhat pořádku se může velmi rychle stát devastací skutečných vztahů.

Pán Ježíš, který byl zavržen od kněží a zákoníků, hledá příbytek u nás. Jeho příchod do domácnosti našeho srdce, kde prožíváme určité "zvyklosti", může způsobit určitý "zmatek". Totiž aby se náš Pán u nás cítil jako doma, potřebuje spíše lásku našeho srdce a důvěru, než naši "dokonalost". Chce vidět, že jsme milosrdní k našim nejbližším, že se o ně začneme znovu zajímat, že si všimneme, co potřebují a také jim budeme projevovat dobro. Ježíšův příchod nás vyžene z útulnosti našich egoismů. Nemějme to Pánu za zlé, abychom se nepodobali farizeům a zákoníkům.

Pane Ježíši, přijď do mého srdce.

Uzdrav mě z dokonalosti perfekcionizmu,

od přehnaného lpění na tom,

jak všechno musí být podle mě.

Dej mi srdce otevřené, průzračné,

ochotné tě přijmout takového, jaký jsi,

ať v centru mého bytí najdou příbytek

také moji bližní, aby se tam setkali s tebou.

Amen.

Vytvářet Bohu příbytek ve svém srdci